Svatba je v životě mnoha mužů a žen tím nejdůležitějším dnem a žádná svatba se neobejde bez slibu věrnosti a malého kovového kroužku, který ten slib zpečetí. V tom titěrném kousku se skrývá celé bohatství romantických symbolů. Domov, rodina, láska a věrnost, jde o připomínku toho, že manželé existují jeden pro druhého. Je to ultimátní emblém věrnosti.

Prastará romance, nebo taky ne?

V dobách dávno minulých vznikaly báje a příběhy, legendy a ódy o velkých, srdceryvných láskách. Romeo a Julie, Tristan a Isolda, Siegfried a Brunhilda. Když však došlo na manželství samotné, do romantiky to mělo většinou daleko.

Samotná tradice začala už v Egyptě, ženich navlékal nevěstě kolem prstu šlahoun rákosu. Tento kroužek neměl sám o sobě žádnou cenu, která by se dala vyčíslit kožešinami, zlatými deskami nebo kozami. Šlo o symbolickou bránu do světa manželství, do nového života.

Ve starém Římě už nešlo o materiálně bezcenný kus rákosu, Římané znali cenu stříbra a zlata. Tyto kovy a peněžní systém jim pomohly ovládnout tehdy známý svět. Manželství bylo smlouvou mezi rodinami a to nejen v Římě. Šlo o základní způsob upevňování společenských vazeb a bylo jedno, jestli se vdávala dcera sedláka, nebo císaře. Povinností ženicha bylo zajistit ekonomickou soběstačnost celé rodiny, musel tedy poskytnout prsten. Bylo to platidlo a zároveň pečeť, která kupovala a stvrdila začátek nového života.

Zákopová lucerna

Valnou většinu historie snubních prstýnků šlo o prstýnky jedináčky. Kroužek daroval ženich nevěstě, ne naopak. Dost ironické, nezdá se vám? Symbol manželské oddanosti, věrnosti a mnohdy i lásky, odkázaný k věčné samotě.

Vše se změnilo v ohni a kouři světového konfliktu. Vojáci bojovali daleko od domova, v cizích zemích proti cizím lidem. Smrt číhala na každém kroku. Střepina a náboj, bajonet a horká hlaveň. V takových okamžicích se lidé chytali každé dobré věci, byla jim drahá jakákoliv zmínka o starém a dobrém, klidném domovu, kde se střílí akorát na bažanty a srnky.

Nevěsty začaly dávat manželům své prstýnky. Prstýnek byl připomínkou na ně, šlo o symbol lásky, jakýsi šťastný čtyřlístek, který je měl ve zdraví provést všemi hrůzami války. Bylo to znamení toho, že na ně někdo čeká.

Materiální krása je také důležitá…

Byla by škoda nedotáhnout svatební den do úplné dokonalosti. Vypůjčit si šaty nebo smoking to je jedna věc. Ale svatební prstýnky? Ty budete na ruce nosit dlouhé roky. Proto by mělo jít o kroužky, které se krásou aspoň trochu přiblíží kráse vašich vzájemných citů.

A k tomu jsou nejlepší zlatnickými mistry vyrobené prsteny, které svou elegancí, ladností a jemností pozvednou svatební den o několik úrovní výš.